Arnaud Giovaninetti

Narodený: 3.7.1967, Francie (58 rokov)

Představil byste se českým divákům, kteří vás uvidí v povídce Riziko poprvé?Je mi třicet dva let italské příjmení mám po svém pradědečkovi z tatínkovi strany. Herectví jsem studoval na konzervatoři v Marseille a v Paříži. Tatínek pracoval jako dirigent orchestru v Marseille, takže odtud asi mé umělecké sklony. V Marseille jsem se věnoval spíš divadlu, ale od roku 1989, kdy jsem začal studovat v Paříži, se více věnuji filmovým a televizním projektům.Jak došlo k tomu, že jste přijal roli Richarda v povídce Riziko? Znal jste režiséra Artemia Benkiho z Francie?Ne, Artemia jsem předtím neznal a roli jsem dostal na základě castingu. Myslím, že ani Artemio mne před tímto natáčením neznal a neviděl mou dřívejší práci. Až když si mne vybral podíval se na videokazety se staršími filmy, ve kterých jsem účinkoval. Mně se líbil jeho scénář i možnost znovu se podívat do Prahy. Tenhle projekt je mi blízký, protože v něm cítím určitou podobnost se slavným povídkovým filmem, který se natáčel v šedesátých letech v Paříži. Příběh Benkiho povídky Riziko je jednoduchý a velmi otevřený. Dává hercům možnost vnést do subtilního příběhu také svůj pohled. Tahle volnost dává velký prostor pro zajímavou spolupráci herců a režiséra.Vy jste byl v Praze již dříve?Natáčel jsem tu asi před pěti lety s režisérem Patellierem jeden díl komisaře Maigreta, jmenoval se Cecile est Morte. Filmování pro mne představuje příležitost spojit práci a zálibu v cestování. Při práci poznáte cizí zemi z úplně jiného pohledu než jako obyčejný turista. Navíc se mohu seznámit se zajímavými lidmi, což se potvrdilo i tentokrát.Natáčení začínalo milostnou scénou. Nebylo to v neznámém prostředí s neznámými lidmi příliš? Jsme profesionálové a navíc to asi byl režijní záměr - začínat scénou, kterou začíná celá povídka. Sekvence se nám natáčela dobře. Máme výborného kameramana Igora Luthera, kterému všichni věříme. Režisér nám zjednal tak velké soukromí, jak jen to natáčení umožňuje. V hotelovém pokoji s námi nebyla ani klapka. Pomohl také fakt, že se Laurence Côte známe z dřívějšího natáčení. Asi před pěti nebo šesti lety jsme oba hráli v krátkometrážním filmu Adieu cayenne, takže jsme se v posteli hotelu Paříž neviděli úplně poprvé.