Pred tridsiatimi rokmi bol Andrej Simoniovich Filipov hviezdou - uznávaným dirigentom najväčšieho orchestra v Rusku. Teraz má 50 rokov a stále tam pracuje - ale iba ako upratovač. Za komunistov ho totiž vyhodili, pretože odmietol splniť príkaz a zbaviť sa všetkých židovských hudobníkov (vrátane jeho njlepšieho kamaráta). Odvtedy prepadáva striedavo alkoholu a depresiám. Súčasný riaditeľ orchestra, starý aparátčik, mu neustále sľubuje návrat, ale v skutočnosti si z neho len robí posmech a neustále ho ponižuje. Jedného dňa, pri upratovaní riaditeľovej kancelárie, sa Andrej čírou náhodou dozvie, že parížsky Chatelet Theater pozýva súčasný orchester na vystúpenie. Dostane bláznivý nápad - dá dokopy starých kamarátov hudobníkov a pôjde tam s vlastným orchestrom. Má to však háčik - ani jeden z nich už 30 rokon nehral a každý sa živí niečim iným. Dokážu to?
Originálny názov:
The Concert
Hodnocenie: 75 %
Vysielané na:
Recenzie filmu Koncert:
Ano, jak píší přede mnou, film ve mně vyvolal neskutečné emoce. A i přes velmi pomalý rozjezd, kdy se člověk až skoro nudí a říká si, že to nebude jeho oblíbený film, je to výborný film. Má sice samozřejmě i dost absurdností - vzhledem k tomu, že sama jsem muzikant, tak vím, že takhle to opravdu nejde..., ale ta hudba a emoce ...to člověka dostane.
80% xstststx
Neuvěřitelné se stalo skutečností, tedy alespoň v této roztodivné komedii, které tři uvedená žánrová zařazení rozhodně nestačí... Už začátek se nese v duchu "Dannyho parťáků", rozumí se hezky po slovansku, aby se prudce stočil do polohy libovolné veselohry od Kusturici, v některých pasážích dosahujíc i jihočeských Hoštic. A když už jsme blahosklonně naladěni na odlehčené téma, začnou se ještě napůl v legraci vytahovat politické křivdy, sociální nerovnosti a štulce pod žebra Rusům, Židům a dalším, dobře se parodujícím etnikům, až přes všechnu tu srandu dospějeme k rozděleným rodinám, zničeným kariérám a přetrhaným snům s tragickými důsledky. Ani moje pocity by se nemohly spojit v celek (jako bych se dívala na několik filmů, pomíchaných ve střižně) nebýt kompaktního prvku, kterým se stává hudba - nejen, že jí vděčím za každý trylek, kterým přerušila scénky, přesahující míru dobrého vkusu, ale především za tu desetiminutovou husinu, kterou mi v samotném závěru způsobila spolu s prsty, vibrujícími po neviditelných strunách za letu sibiřských vloček i s nádherně dojemnou Mélanií Laurent.
mat.ilda
Radu Mihaileanu opět řeší židovské téma, tentokrát film rozdělil do dvou zcela odlišných částí. První polovina výrazně připomíná sovětské komedie, druhou polovinu rumunský režisér pojal jako klasické francouzské drama. Obé je velmi zdařilé a závěrečná katarze je naprosto úchvatná.
Kh.snorlax
Skvělý film začínající jako téměř ztřeštěná komedie, ale s postupem stopáže se mění přes drama o komunistické a postkomunistické perzekuci až po oslavnou ódu na hudbu a pozitivní lidské vztahy. Směs humoru, emocí, napětí - nic tu nechybí.
Petr.Ritr
Jako milovníka hudby mě Le Concert samozřejmě okamžité pohltil. Mélanie Laurent se rychle stala mým miláčkem a těšil jsem se na každou její další scénu. Aleksei Guskov je pro mě velká neznámá, nicméně mi v hlavní roli nepřekážel, naopak jsem mu neskrývaně fandil. Koncert může vypadat jakoo dramedie, nicméně jde spíše o existenciální hudební drama, kterému pár vtipných scén jen dodává na tragičnosti hlavního hrdiny a ostatních členů orchestru. Film se místy trošku okatě strefuje do komunistického režimu, místy si dělá legraci sám ze sebe a sem tam ukazuje, že každý se může za určitých okolností změnit. Největší a nejdůležitější součástí Koncertu je hudba, která ať už při závěrečné desetiminutovce, tak i během filmu v roli podkresu, působí jako druhý vypravěč, a to tak dobře, že je také z velké části zodpovědná za mé vysoké hodnocení.
100% Hal_Moore
Ano, k tomuto filmu lze mít řadu výhrad: některé monology Filipova tahaly za uši, máme tu schematické rozdělění na klaďase a záporáky, nehledě na jisté "logické nesrovnalosti" (parta nesehraných muzikantů vystřihne koncert jak víno). Nemám ve zvyku se u filmu dojímat, ale u závěrečných dvaceti minut jsem málem brečela jak želva. Proto dávám skoro plný počet. Pro ty emoce, které ve mě Koncert vyvolal. :thumbsup:
90% ewiczka.die