Marta Kubišová

Narodená: 1.11.1942, České Budějovice, Československo (81 rokov)

Tatínek byl lékař – internista. Maminka byla dlouhá léta v domácnosti a o mnoho let později prodávala desky v prodejně Supraphonu v Celetné ulici v Praze. Mladší bratr Honza v roce 1968 emigroval do Kanady, kde žije dodnes. Amatérsky zpívat začala Kubišová s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady, a v nedalekém Nymburce zpívala na odpoledních čajích. V letech 1959–62 byla zaměstnaná ve sklárnách, ke studiu doporučena nebyla. Vyhrála konkurz do pardubického Stop divadla, kde vystupovala jednu sezónu (1962–63). V roce 1963 získala angažmá v divadle Alfa v Plzni spolu s Bobanem Ondráčkem. Jejich první inscenace byla od Ludvíka Aškenázyho a jmenovala se Ukradený měsíc. Od září 1964 nastoupila do pražského Divadla Rokoko na Václavském náměstí, v té době se několikrát objevila i v TV pořadu Vysílá studio A. V prosinci 1965 se poprvé sešla s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem na jedné scéně v Rokoku a začali zkoušet představení Čekání na slávu. Sezóna v roce 1966 byla úspěšná. Přišla i stříbrná Bratislavská lyra za duet Oh, Baby, Baby s Helenou Vondráčkovou. Také účinkovala ve filmu Jana Němce Mučedníci lásky. V roce 1967 získala Zlatého slavíka za rok 1966 a bronzovou Bratislavskou lyru za duet Nech tu lásku spát s Waldemarem Matuškou. Účinkovala v seriálu Píseň pro Rudolfa III. režiséra Jaromíra Vašty. V lednu 1968 byla s Vondráčkovou a Neckářem v Cannes na soutěži MIDEM. V březnu pak mělo v Rokoku premiéru představení Filosofská historie. V dubnu Kubišová vystupovala v pařížské Olympii na pozvání Bruna Coquatrixe. Získala zlatou Bratislavskou lyru za píseň Cesta a účinkovala v televizním recitálu Náhrdelník melancholie režiséra Jana Němce. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna se její píseň Modlitba pro Martu stala tzv. národním protestsongem. V listopadu pak vzniklo trio Golden Kids, ve kterém vystupovala společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. V anketě Zlatý slavík za rok 1968 byla Marta zlatá. V roce 1969 měla Marta první svatbu – jejím manželem se stal režisér Jan Němec. Ten s ní v tom samém roce natočil televizní hudební medailon Proudy lásku odnesou, výtvarně stylizovaný Josefem Vyleťalem. Jednalo se vlastně o klipy k jejímu prvnímu sólovému albu Songy a balady. V lednu 1970 se Marta stala opět Zlatou slavicí za rok 1969, ale cenu obdržela už jen soukromě za dveřmi redakce Mladého světa. Doba přituhovala, začala normalizace. Poslední vystoupení Marty s Golden Kids proběhlo 27. ledna 1970 ve sportovní hale v Ostravě. Pragokoncert Martě od února zakázal její pěveckou činnost. Byla totiž příliš spjata se „srpnem 68“ a kvůli podvržené pornofotografii byl důvod k zákazu na světě. Trio Golden Kids se rozpadlo 3. února. Zřejmě všechny náhlé události této doby měly za následek, že v roce 1971 Marta ve vysokém stadiu těhotenství potratila a prožila klinickou smrt. V té době se živila lepením sáčků na hračky. Manžel Jan Němec později odešel do USA (v roce 1974, dva roky po jejich rozvodu, byl přinucen odejít do exilu). V roce 1974 se Marta vdala podruhé, vzala si režiséra Jana Moravce. V roce 1977 se stala signatářkou a následně (po uvěznění Václava Havla) byla i mluvčí Charty 77. Podobně jako ostatní signatáři byla průběžně sledována StB. 1. června 1979 se Martě narodila dcera Kačenka, její největší životní radost a nejlepší song jejího života. V letech 1981–89 byla Marta zaměstnaná jako referentka zásobování ve Výstavbě sídlišť. 10. prosince 1988 byla pozvána na první „povolenou“ demonstraci ke 40. výročí vyhlášení Deklarace lidských práv. Zazpívala tehdy na Škroupově náměstí, a šlo tak vlastně o její první veřejné vystoupení od roku 1970. Sametová revoluce v roce 1989 Martu opět rozezpívala. 21. listopadu na balkóně Melantrichu na Václavském náměstí poprvé po letech zazpívala Modlitbu pro Martu a hymnu. Po boku tehdy měla svého kamaráda Václava Havla. Její první návrat na pódium se uskutečnil 3. prosince v rámci Koncertu pro všechny slušný lidi. Supraphon ještě v prosinci téhož roku vydal reedici jejího jediného alba Songy a balady. Jeho křest se po 20 letech konal v Lyře Pragensis. Její první samostatný koncert se uskutečnil 2. června 1990 v Lucerně, kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. „doživotní“. V únoru 1992 se rozjel i pořad na pomoc zvířatům „Chcete mě?“, který se vysílá dodnes. Koncert Golden Kids Comeback se uskutečnil 3. listopadu 1994. V Lucerně jim tehdy byla předána platinová deska za 250 000 prodaných nosičů. Tento koncert si zopakovali i v následujícím roce a tím éra Golden Kids skončila. 28. října 1995 získala Marta (z rukou prezidenta ČR Václava Havla) Státní vyznamenání za zásluhy a později také Svatováclavskou cenu. V rámci udělování cen Akademie populární hudby byla v roce 1998 uvedena do Síně slávy. V roce 1997 vyšla Martina první biografická kniha Chytat slunce, kterou napsal Adam Georgiev. Druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl vyšla v roce 2005 a jejím autorem je Luboš Nečas. Několik let je Marta čestnou členkou správní rady v Nadaci na ochranu zvířat a také jednou z patronek Projektu Šance. Od roku 1997 je její domovskou scénou Divadlo Ungelt v Praze. 21. listopadu 2001 měl v Ungeltu premiéru komorní muzikál Líp se loučí v neděli od Andrew Lloyd Webbera, za který Marta v roce 2002 získala cenu Thálie. V roce 2008 vydal Supraphon DVD Příběh. Jde o výběr klipů především z 60. let, ale nechybí ani ty ze současnosti. Zatím poslední Martin recitál v Divadle Ungelt se jmenuje S nebývalou ochotou… a premiéru měl 22. dubna 2010. V roce 2010 vyšlo díky Supraphonu 3CD Vyznání. V roce 2012 vydal Supraphon k Martinu jubileu 6CD Zlatá šedesátá. Jde o kolekci 125 písní z let 1963 až 1970. 29. října 2012 předal Martě Pierre Lévy, velvyslanec Francie v České republice, insignie rytíře Řádu čestné legie. Také vyšla další kniha o Martině životě s názvem Marta Kubišová, kterou napsal Luboš Nečas. Křest této knihy se uskutečnil 29. listopadu 2012 v Divadle Ungelt. Muzikál Touha jménem Einodis měl premiéru 19. června 2013 na Letní scéně Divadla Ungelt. Na libreto Marty Skarlandtové napsal hudbu Karel Štolba a Marta se o roli baronky Sidonie Nádherné dělí s Anetou Langerovou. Postava Sidonie Nádherné je Martě bytostně blízká. Byla to inteligentní a svobodomyslná žena, velká milovnice zvířat i nadšená kuřačka.