Nevím proč (vlastně vím moc dobře!), ale v poslední době (letech) začínám mít rád víc zvířata než lidi. Tady se mi dostává zvířátek, běhajících za zvuku loveckejch zbraní požehnaně. Škoda, že víc nemrazí z charakterů, páč mě bavěj tyhle hrátky o lidský povaze a čím menší je místo, tím to je zajímavější a víc to vypovídá o nás, lidech. Tahle prdel světa není úplně malá, ale vybranej vzorek je dostačující. Dá vyniknout filmařině i hercům. Veškerá vážnost občas vezme „za svý“, když mám jako pobrat, že i zvíře toho může mít dost a uchopí spravedlnost do svých tlapek (pařátů…). Netradiční mstitelský drama, jehož útok na morálku by mohlo vocenit nejedno zvířátko. My, lidi, asi chceme trochu víc…
/// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých“, kterou v roce 2010 napsala Olga Tokarczuk, neznám. 2.) Mám radši lidi než zvířata. 3.) Chcu slyšet tu „O hmyzím holokaustu“. 4.) Thx za titule „dankeroni“.
/// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *
60% sestraJoy