se může rovnat až osobnímu zážitku - čemuž přesně odpovídá
úvodní sekvence, plná štěstí z lásky, které na sebe váže další
radosti a dveře k vnímání ostatních krás života rozrazí dokořán...
Výsledkem je téměř dvouhodinové defilé něhy špalírem slunečních
paprsků v nekonečných procházkách přírodou, Paříží, americkým zapadákovem
a poloprázdným bytem, doprovázené na slovo skoupou samomluvou myšlenek,
vytržených z kontextu... Z uvedeného musí být patrné, že To the Wonder nebyl
stvořen pro lecjaké malickovce, ale přímo pro ultramalickovce, kteří i po
šestnácti minutách nepřetržité infantilní hravosti Olgy Kurylenko nezačnou skřípat zubama
a škodolibě nežehnat její zálibě v balení kufrů a velkodušně přehlídnou i přítomnost Bena Afflecka, který vzhledem
k minimu dialogů nemá mnoho příležitostí přiživovat fámy o jeho hereckých schopnostech a v podstatě se filmem
jen tak periferně propotácí... naštěstí. Téma koloběhu očekávání, hledání, nacházení a selhání se kromě partnerských
lapálií dotýká i kněze hledajícího Boha a smysl svého poslání a je pojato přes těkavost okamžiků, kdy se ze dvou
solitérů stává milostné sousoší, nenápadně podléhající erozi z dopadající tíhy všednosti, na pomoc jsou přizvány záběry,
z nichž každý druhý může stát modelem pro prázdné malířovo plátno, provázané oduševnělou kompilací andělsky krasné hudby... bohužel, tady jako jinde platí, že i ty nejvybranější lahůdky se přejí a v tomto případě chcete udělat hodně brzy klasický pohyb rukou směrem ke krku, který značí , že máte dost, nicméně , časem si možná rádi vzpomenete, jak jste se tenkrát poměli... Podobně rozporuplně na mě zapůsobil i další Malickův obrazový opus, ale jelikož mě hodně dostává
vizuál a neuchopitelno, musím se uchýlit k hodnocení vyššímu, než si snímek skutečně zaslouží. P.S. Zajímalo by mě, který hejhula vyplodil anotaci, téměř všechno mimo!
60% mat.ilda