Začnu hned tou největší nedokonalostí - hlavním nepřítelem BR 2049 je nelidská, ba až nereplikantí stopáž. Dvě a třičtvrtě hodiny je zkrátka příliš a ke konci už s každou další minutou klesal můj zájem o dění na plátně zrychlujícím se tempem. Což je dané i tím, že to samotné dění není zase tak stimulující. Čímž 2049 dokonale navazuje na původní film, který byl podobně rozvláčný, ale výrazně kratší, a díky tomu také o něco údernější.
BR boduje (opět!) především díky jedinečnému audiovizuálnímu kabátku, který se vymyká čemukoliv, co je v kinech běžně k vidění. Villeneuvova partička (posílená o všudybyla Zimmera) opět kouzlí ve velkém stylu a hraje si s pocity, které pečlivě budované a skládané obrazy a zvukové plochy v člověku navozují. Při některých záběrech jsem si říkal, jestli by nebylo bývalo úplně nejlepší udělat celý film víceméně bez děje, pouze jako čistou artovou „procházku“ po krásném dystopickém světě budoucnosti.
Některé momenty jsou bezmála geniální a za naprostý vrchol považuji celou linii „holky z projektoru“, sen každého muže, ať už se mu zdá o elektrických ovečkách, nebo o těch normálních.
Mnohem lépe než v prvním filmu zde funguje zamýšlení se nad tím, co je to vlastně duše, a i když se z toho zase nepodařilo vyvodit nic převratného, je to alespoň podáno velmi uspokojivým způsobem.
Původně jsem chtěl dát nižší hodnocení, přeci jenom jsem se cítil být tou délkou docela ubitý a také trochu unavený (poprvé u Villeneuva), ale BR 2049 je opravdu výjimečný film a jen těžko se dostává z hlavy. A takových je zoufale málo.
Viděno v IMAXU v docela fajn 3D.
80%
80% J.e.r.e.c